Jak se nespálit při výběru únikové hry?

Chystáte se s přáteli na únikovku. Důkladně pročítáte hodnocení, abyste vybrali tu správnou, a přesto nakonec odcházíte ze hry se smíšenými pocity. Někoho možná takový zážitek odradí od absolvování dalších únikových her, což je škoda. Bylo by fajn mít jeden univerzální návod, který bychom vám tady nyní předložili. Bohužel vás musíme zklamat. Úplně zaručené rady, které stoprocentně fungují, totiž neexistují. Tedy podle toho, co jsme zatím zjistili my. Přesto se ale s vámi podělíme o několik našich zkušeností a tipů, které jsme vypozorovali ne pouze jako provozovatelé únikové hry Team Exit, ale především jako obyčejní hráči. A o tom je tento článek. Jeho cílem není totiž napadat jiné hry, ale podívat se na únikovky z pohledu lidí, které únikovky baví a rádi jimi tráví svůj volný čas. Na svém kontě máme v tuto chvíli asi tři desítky únikových her, což pro zkušené únikáře není velké číslo, na druhou stranu už to ale není ani číslo docela zanedbatelné, aby se z něj nedaly dělat nějaké závěry.

Nyní vám ukáži, jak vybírám únikové hry já a jaké mám zkušenosti. Hrála jsem opravdu skvělé hry, o kterých i po roce s přáteli vedeme debaty, tak hry, kdy jsme se nepěkně spálili a odnesli si spíš hrůzný zážitek – ačkoli tomu před vstupem do místnosti nic nenasvědčovalo.

 

Téma hry

Na začátku je potřeba vždy zvolit téma. Bývá to někdy opravdu oříšek, protože každého baví hry s jinou tematikou. Máte rádi horory? Pak se porozhlédněte, co kteří provozovatelé nabízejí. Někdy ale není od věci vyjet ze zajetých kolejí a zkusit hru z úplně jiného soudku. Možná budete příjemně překvapeni, až namísto ze špinavé cimry postříkané krví budete utíkat z alchymistické laboratoře plné experimentů apod. Pro mě osobně je téma jen pomyslnou třešničkou na dortu. Tuším, že mám za sebou např. cca čtyři hry právě s tematikou alchymie a vědců. Každá byla úplně jiná. Jedna z nich se řadí k mým top, další je na samém chvostu. Téma prostě nikdy o kvalitě nevypovídá, ačkoli může být pro někoho zásadní.

Kdy to bylo jinak?

Z počátku jsem se bránila hororovým tématům. „Horory nemám ráda, nebaví mě. Hotovo dvacet,“ říkala jsem. Kamarádka ale naléhala natolik, že jsme absolvovali nejprve hru s duchařskou tematikou a o nějaký čas později hru na téma zombie. Výsledek? Obě hry u mě dosud stále vedou a nic je nepřekonalo.

 

Obtížnost

Všechny únikové místnosti nejsou stejné. Jedna může být těžší, jinou proplujete jedna báseň. Abyste maximalizovali svůj zážitek, je důležité se při výběru rozhodovat i podle obtížnosti. Volba těžké hry může totiž vést i k frustraci nebo pocitům nedostatečnosti. Pokud si nejste jistí obtížností, nebojte se provozovatele před rezervací zeptat. Mnohé vypoví i recenze hráčů, kteří danou hru absolvovali jako svoji první v životě. Také už se mi stalo, že jsem hrála hru pouze ve dvou lidech, a nakonec jsem ji nedohrála a byli jsme rádi, že jsme se dostali zázrakem do poloviny. Skončit před koncem není ostuda, ale v polovině? 🙂

Víte, že?

Naše úniková hra má střední obtížnost? Ve dvou lidech je možné ji dohrát, avšak stihnout ji v časovém limitu je již těžší. Ve třech a více lidech je úspěšnost do hodiny cca okolo 50 až 60 procent. Z místnosti neunikne cca osm procent týmů.

 

Propagace

Tohle je pro mě poměrně důležité, ale zjistila jsem, že reklama je opravdu někdy jen pozlátko. Vždy jsem si říkala, že jestliže si někdo dal práci s propagací a komunikací vůči zákazníkům, předpokládala bych, že minimálně stejnou péči si dal i se samotnou místností. Faktem je, že z velké části se mi toto tvrzení většinou potvrdilo. Jakmile vidím web plný chyb, kdy autorům nestál zákazník ani za tu snahu vychytat je a kdy texty na stránce nedávají ani hlavu, ani patu, prchám. Mám obavy z toho, co by na mě mohlo čekat v místnosti. Vždyť vytvořit logicky provázanou cestu hrou plnou šifer je taky svým způsobem o umění komunikovat a předvídat.

Snad každý se v dnešním světě plném reklamy setkal minimálně jednou se sloganem typu: Nabízíme vám víc než jen pojištění. / Tohle je víc než jen aviváž.“ apod. V lékárně dokonce nabízeli jeden čas přípravek, který byl víc než jen obyčejné magnézium“. Tak nějak mě napadá, že když už se neví kudy kam, použije se tento otřepaný druh sloganu a je vymalováno. I my jsme už měli tu čest a navštívili jsme jednu víc než jen únikovou hru. A ano, měli tentokrát pravdu. V průběhu nám totiž room master chodil dávat nápovědy přímo do hry, takže v místnosti s námi strávil všeho všudy snad čtvrtinu času. To byl opravdu víc než jen obyčejný zážitek z únikové hry.

A když už jsme u těch sloganů… Tvrdit o sobě, že jsem v daném městě, kraji nebo snad v republice nejlepší, co se týče únikovek? To už je také na pováženou. V prvé řadě, kdo a jak určil, že je zrovna tato daná úniková hra nejlepší? Pokud sám provozovatel hry, tak pak je to hodně sebevědomé tvrzení. Pokud hráči v recenzích, to už je trochu lepší. Na nadměrné chvástání jaksi neslyším a jsem vůči němu imunní. Kolikrát jste se takto spálili vy, ať už jde o únikovou hru, nebo jakýkoli jiný produkt? Pokud některá únikovka o sobě něco takového tvrdí, začtu se do hodnocení dvojnásob.

Kdy to bylo jinak?

V létě jsme navštívili s naším týmem dvě únikové hry ve Vídni. Propagace vysoké na úrovni, cena jedné hry se pohybovala okolo 2700 korun. Čekali jsme kvalitu, ale přišla ledová sprcha. Žádné technické vychytávky za ty peníze, jen překombinované matematické šifry a místnost plná kódovacích zámků. Jediný bonus byl, že to v místnosti, která měla připomínat cukrárnu, vonělo opravdu jako v pravé cukrárně.

O pár týdnů později jsem navštívila jinou únikovou hru. Byl čas dovolených a já měla chuť se bavit. V daném městě byly tři hry, přičemž dvě z nich měly otřesné fotky interiérů. Nakonec to byla sázka naslepo. Vydali jsme se na hru, která byla čerstvě čtrnáct dnů otevřená, fotky žádné, webovky nefungovaly a ani název nebyl originální, jelikož se všechny tři únikové hry ve městě jmenovaly vesměs stejně – jen s různým pořadím slov v názvu, tj. např. Město escape game / Escape game město 🙂 Ani recepce nevypadala vábně, ale všechno to dohnal zážitek, ve který jsme vlastně ani nedoufali. Šli jsme bez očekávání a odcházeli nadšení.

 

Prostředí

Nemám ráda, když chci jít na hru a nemohu si prohlédnout aspoň pár náznaků, pár snímků ze samotné místnosti. Nepotřebuji mít místnost nafocenou ze všech úhlů pohledu, ale dobrá fotografie u mě kolikrát rozhoduje o finálním výběru hry. Chci se prostě a jednoduše v daném prostředí cítit dobře a nechci se přehrabovat v hromadě starých krámů vytahaných z půdy (což už se nám také stalo). Fotografie hledám buď přímo na webu, anebo na facebooku.

Kdy to bylo jinak?

Celkový zážitek se u mě skládá z několik aspektů: předně je to samozřejmě samotná odehraná hra – myšleno šifry a příběh. Ruku v ruce ale jde vždy v mém případě i prostředí únikové hry, včetně recepce a chování room mastera. Na jaře jsme ve trojici absolvovali jednu pražskou hru s tematikou druhé světové války. Vybrali jsme si ji podle dobrých zkušeností s jinou hrou od stejných tvůrců a jednak i podle pěkných fotografií a hodnocení. Hra rozhodně nebyla špatná, ale pro nás poměrně snadná, takže zážitek nebyl nijak valný. Takže chybou byl spíš náš špatný výběr. Nicméně za ten pěkný interiér a milou obsluhu jsme hru na našem pomyslném žebříčku umístili na samý střed.

 

Recenze

Facebook je v dnešní době dobrý rádce. Stejně tak i Tripadvisor. Čím víc recenzí, tím lepší obrázek si můžete o dané únikovce udělat. Pokud jste však již zkušenějšími hráči a máte za sebou víc než jednu či dvě únikové hry, zkuste zapátrat právě i po hodnocení od podobně ostřílených hráčů. Pokud totiž za sebou máte více her, nemusí být některá hra pro vás to pravé ořechové. To, že jsou začínající hráči nadšení, nutně nemusí znamenat, že budete nadšení také. Ale samozřejmě se to nevylučuje. Musím zaklepat, že jak nováčci, tak zkušenější hráči si našeho Gustava zpravidla chválí, což nás těší, že se podařilo udělat hru, která uspokojí i ostřílenější návštěvníky. 🙂

Kdy to bylo jinak?

Výše uvedené shrnuje moje vlastní zkušenosti, kdy jsem si sice četla recenze, ale nevyzobávala jsem ty od zkušenějších hráčů. Když jsem je zpětně dohledala, zjistila jsem, že číst je předtím, danou hru bych nejspíš nezvolila, protože tato hodnocení se vesměs rovnala mým zážitkům.

 

Počty fanoušků

Dát při výběru únikové hry na počty fanoušků na facebookové stránce je velice ošemetné. Toto je kritérium, podle něhož se neřídím, ale zmiňuji ho, protože se domnívám, že pro někoho jsou čísla důležitá. Je potřeba si totiž uvědomit, že každá hra vznikla v jiném časovém období, od čehož se mohou odvíjet již zmiňované počty lajků. Zároveň ne každý si získává počty fanoušků zcela standardním způsobem. Příkladem budiž jedná pražská úniková hra, která má k dnešnímu dni přes 35 tisíc lajků. Nicméně její recenze se pohybovaly vždy velmi nízko. Jak si jinak vysvětlit, že najednou z facebooku zmizela úplně stránka s hodnoceními návštěvníků? Tripadvisor je sdílnější, když mi řekne, že má tato únikovka nyní tři hvězdičky z pěti a nachází se na 177. místě z celkem 266 zábavních aktivit v hlavním městě. Oproti tomu podle Tripadvisoru nejúspěšnější pražská únikovka hlásí na Facebooku necelé tři tisícovky fanoušků. Další z velice oblíbených her se pak pyšní devatenácti tisíci fanoušky. Pořád je to ale o patnáct tisíc lajků méně než u hry, u které hráči vyjadřují velké zklamání… Tak kde je ten zakopaný pes? Ví to někdo?

 

Míša, Team Exit

Na webu Team-Exit používáme k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním webu vyjadřujete svůj souhlas. Chci vědět víc

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close